Nezapomeneme...
... Památník Anthropoidu...
Je to v podstatě pár dní, co médii krátce proběhla zpráva o výročí Heydrichiády. Od té doby už se zase všichni věnují před- a po- volebním půtkám a tahanicím...
Přitom nebýt těch několika chlapů, kteří neváhali a položili za nás svoje životy, nebyli bychom tady. Nebo alespoň nežili v (relativně ještě pořád) svobodné zemi. Je ostudou tohoto národa, že se na ně zapomíná. Že důležitější ve zprávách je, kdo s kým a za kolik...
Zas po roce přišly Dušičky neboli Svátky zesnulých. Vozíme na hřbitovy kvítí, zapalujeme svíčky, vzpomínáme. Já si dovolil tentokráte vzpomenout mimo jiné i na naše parašutisty. Na Josefa Gabčíka s Janem Kubišem, členy paraskupiny Anthropoid, která byla v roce 1941 vysazena v Protentokrátu s jedním jediným úkolem – zlikvidovat kata českého národa Reinharda Heydricha. S úkolem, jenž byl úspěšně splněn a za nějž zaplatily životem stovky vlastneců i nevinných lidí poté, co náckové v odplatu rozpoutali doslova peklo...
Byť dodnes likvidace čísla 3 v německé hierarchii je pro mnoho lidí aktem rozporuplným a zbytečným, podle mě máme být na co hrdí. Nezůstali jsme jen stádem tupých ovcí a hrdě zaťali do toho nejcitlivějšího místa...
Už před několika lety prošel jsem si oblast seskoku Gabčíka s Kubišem, kteří byli vlivem navigační chyby shozeni místo u Plzně východně u Prahy. Dostal jsem se až na dno povrchového lomu, nacházejícího se v míste bývalého lomu Skály, kde se parašutisté po seskoku ukrejvali. Podle starousedlíků zmizely pískovcové skály a lom, jak je můžeme pamatovat ještě ze slavného filmu Atentát, zhruba v 70. letech. Ani slavný domek na dohled kostela v Nehvizdech, kde parašutisté po seskoku ukrývali materiál a odkud pokračovali do Mstětic na nádraží, vzal už dávno za své. Zbývá jen mapka a nad dálnicí malý pomníček. Ten jsem chtěl navšívit tentokrát...
Vloni totiž, kdy v den seskoku měl se uskutečnit v místě výsadek armádních parašutistů na počest 70. výročí operace, neměl jsem bohužel šanci se k němu dostat. (Mimochodem, výsadek se díky větrnému počasí nakonec nekonal...)...
Až dnes...
Zaparkoval jsem hned u nadjezdu nad "Hradeckou" a dál musel jít pěšky. Nic naplat, Fábie železnou závoru nepřekoná. Ono je to ale jen 300 metrů asi tak...
Po pravé straně, hned vedle cesty, malý pískovcový obelisk a na něm skromná pamětní deska. Udržovaná, čistá, jednoduchá. Ale v jednoduchosti je síla, jak se říká. A hned vedle stojí informační tabule. Obsahuje toliko informace, týkající se samotného výsadku. Ale zase, člověka to motivuje pátrat po zbytku. Takže, taky dobré...
Uklonil jsem se památce dvou velkých hrdinů a zapálil svíčku na jejich památku. A samozřejmě, udělal fotku na památku sobě. Ve stylovce, jak jinak. Však i oni tenkrát neběhali po Čechách v battledressech. Jo, uznávám, je to hra. Ale... Lepší si „hrát“ a nezapomínat, než...
Jarda Novák vždycky říkal: „Země, která si neváží svých hrdinů, nebude žádné mít, až je bude potřebovat...“ Dá Bůh, že se takový situace nebudeme muset dožít...
