Merkur, Merkur, já Dikobraz...
... aneb Tady je Kyklopovo...
Pozor! Внимание! Átenšn! Figyelem! Dajtě bacha!
Opět psáno ryzí žižkovštinou, v naprosté neúctě k pravidlům rodné mluvy!!!
Měl jsem sen. Divnej. Asi i trochu strašidelnej. Ukradl jsem sirky. Obyčejnskou krabičku zápalek, protože nebyly euro bezpečnostní, tudíž při škrtnutí hořely. Leč stihnul mě trest. Jsa přikován ku skále, očekával jsem přílet dravce, by si tento pochutnal na mejch drůbkách. Už se blížil. Mohutnej, podle siluety asi orel... Ale,... probůh! Nebyl to orel! Byl to Rumeš!!! Rozdrásal mohutným pařátem tenký plátýnko mojí košile a s temným sadistickým úsměvem zakousl se mi do břuška v oblasti jater...
CHROUP! Áůůůů! Ó, Nebefa! To je tvrdý jak futr! Kde fou moje fuby???...
A paxem se probudil...
Tak znovu do Žatce, posedět a pokecat s kamarádama před dlouhou letní pracovní přestávkou, vyplněnou válením se u vody, okopáváním mrkvičky, venčením medvědů a tak vůbec. Ale taky se dozvědět něco cennejch informací o novým Svazu letectví, kterej byl založen pár dnů tamu nazad. Informací, který se nám budou hodit a budeme je moc přednést na plánovaným červencovým výjezdním zasedání na vsi v Tuřínově. Informací, díky nimž se budeme moc rozhodnout, jestli se po několika letech opět navrátíme do lůna organizace, jež se snad po vyhrabání sebe sama z hlubokýho morálního bahna vyhoupne na výsluní a stane se zase slavnou stavovskou organizací. Cesta to bude ještě dlouhá, to si nebudeme dělat iluze. Ale s lidma jako Pepiňos a zejména Strejda Legenda?...
Ale jo, to půjde. Teď to ještě vhodně přetlumočit...
Netuším, proč. Ale kdykoliv se vydáme na Merkur, je to spojený s nějakou melou. Minule fučálo vod čotrova hrádu, co tam tak strašááá... Tentokrát,... mno,... někdo prostě zapnul déšť. Je sice fakt, že obojživelnou policejní Oktávku v akci na smíchovskejch uličkách není vidět zrovna často, ale... Jo a táhlo mi pod kilt! A to tak že dost. A dost dlouho, páč přestože má Jackvéz pikslu, schopnou provozu za ZPP, je to prostě pidlok a bloudí...
A schválně používá špatně zorientovanou mapu, aby to moh svést na druhý. Fuj! Wostuda!!!
No ale, abych byl objektivní, bylo to fakt o tom provozu. Začínaj prázdniny, do toho trocha vody, lidi jezděj jak hmyz, obtěžující zejména tura domácího,... tolik bouraček za jednu cestu jsem už dlouho nezažil. Aspoň, že jsme si mohli trošek oddychnout u Eagla. Hrnek horký kávy, inteligentní rozmluva s inteligentními lidmi, Diego, zpívající své pověstné árie... Hotovej balzám na duši, před tou náročnou cestou do divočiny...
„Merkur, Merkur, já Dikobraz 3. Přiblížení od východu za 04:00 minut...“
Na schůzi jsme dorazili sice s půlhodinovým zpožděním. Nicméně to nejdůležitější jsme nepropásli. A stihli jsme i v rámci upevňování meziklubový družby předat pár lahvinek vynikajícího kounickýho pivínka kamarádům na památku. Jen se po něm zaprášilo! Škoda, že jsem jich víc jak deset nepobral... Sami jsme taky s prázdnou neodešli. A za sebe dodávám,... zařadil jsem obé do klenotů svých domácích sbírek. Klenotů s nevyčíslitelnou osobní hodnotou... Děkujeme, kamarádi. Speciálně Tobě, Slovutný Kyklópe...
Avšak, a to nás trošku překvapilo, krátce po oficiální části počal se Tulipán pomaličku ale jistě vylidňovat. Jako by každej chtěl bejt v předvečer slavnýho dne, kdy paňčelka rozdá vysvědčení a ukončí další školní rok, doma s mamkou a čilej jako rybička. Aby se moh přichystat na ráno na dětičky a vnoučata, kterýžto se přijdou pochlubit. Divný, tyjo. Přeci to nezabalíme za světla? Zabrali jsme proto strategickou pozici na cestě ke vchodu a odchytávali zbloudilé duše na kus řeči. Jéje, a že těch kusů bylo! Ale repre je repre. Aby si o nás Milovickejch nemysleli, že jsme dvojky másla... (Kdo moh tušit, že si pak Rumeš díky tomu vyláme zuby, žejo?)
Ale jo, v pohodě. Povinnosti jsou povinnosti. Zejména v rodinným kruhu. Tak je to správný, kamarádi...
Jen škoda, že nedošlo na to, co jsme tak nějak měli v plánu. Myslím, že by to kluky zajímalo. Minimálně tak, jako nás zajímalo třeba povídání s Míšou Adamenkem o jeho službě na Berjevech. Upřímně řečeno, kdyby mi to nedovolilo slušný vychování (Mlč, Borůvko!!!), asi bych tam stál s otevřenou pusou. Když o tom tak přemejšlim, je Míša vlastně jediným člověkem, co lítal na hydroplánech a já ho znám. Stejně ale, musela to bejt zajímavá služba. Ty zajímavý končiny, který navštívil. Romantika. Ale i náročnost obsluhy právě takovýho stroje...
„... muselo se to používat čistý. Jakmile se zmáčknul čudlik a prošlo to tou gumovou hadičkou, už to chutnalo špatně...“
Tak vlastně jediný, co mě mrzí (pominu-li fakt, že to všechno zase strašně rychle uteklo...), že Frankie nezatančil. Nedal ani Haku, ani tradiční australskej motýlí tanec. Ani na to didgeridoo nezahrál, podle se vymlouvaje na zvýšenou vlhkost prostředí, bejvalou manželku, nevysvětlitelnou migraci korýšů v oblasti Velkýho bariérovýho útesu, Kalouska a hrb na hřbetě. No já nevim...
Odcházeli jsme z Tulipánu poslední! Tak to se mi nestalo fakt dlouho, toto. My, Frankie a Lišák s Janinkou. Prostě to nejtvrdší játro. Teda,... jádro!!! Před náma ale byla ještě cesta předlouhá. Na Dikobraz já a Jackvéz do El Pasa. Snad cestou někde nezachrápneme...
Fotogalerie (díky, Lišáku...)...
Kamarádi, jako vždy bylo nám potěšením. Stejně tak, jako nám bude potěšením, vypravíte-li se Vy na jakoukoliv naší akci, počínaje na začátku již zmíněným výjezdním zasedáním/valnou hromadou hnedle teď v červenci na periferii Šalingradu. A kdyby Vám to nevyšlo, tak neva. Neházejte flintu do jetele, ono to vyjde jinde a jindy. A možná přijde i medvědář. Nebo Kája, pokud mu to ta jeho nezakáže...
