Kujalův lom...

Tento příspěvek se kupodivu netýká a nebude týkat katastrofy žádného vejenského stroje. Nezahynuli v něm žádní letci ani pasažéři. Veškeré historické fotografie, které nepochází ze soukromého archivu, jsou uveřejněny se souhlasem pana Petra Chmela ze spolku Pragoaquanaut. Velký dík všem a mnoho štěstí nad hladinou i pod ní...

   Coby malé děcko jezdil jsem s rodiči ke "strejdovi" Ondřejovi do Hříměždic u Příbrami. Měl zde s "tetou" Arnou malou chatku. Ondřej byl vášnivý potapěč amatér, není proto divu, že jednou ze stěžejních vzpomínek na tyto návštěvy (krom tradičního grilování, houbaření, střílení ze vzduchovky a vyprávění romantických historek...) bylo i potápění v nedalekém Kujalovu lomu...

   Bylo to v době, kdy tento lom byl v podstatě Mekkou potápění v tehdejší ČSSR. Svazarm tady vedl výcvikové středisko pro policejní a vojenské potapěče. Říká se v odborných kruzích, že tento kamenný kalich zplodil nejméně dvě generace potapěčů! V těch osmdesátých a devadesátých, kdy jsme sem jezdívali, to tady bylo znát i na každém kroku, jak vidno z historických záběrů nejen v ČT (doporučuji shlédnout v archivu pořad Retro, věnovaný právě historii potápění...), ale i z fotek na webových stránkách potapěčských spolků...

   A znát je to zde do dneška, byť lom už dávnou ustoupil neodvratitelnému nátlaku turistů, voda je kalná, všude nepořádek, stánek z občerstvením, placené parkoviště, atd.. Dokonce se tady odehrávají každoročně mediálně hodně publikované závody v high cliff jumpingu! No, aby ne, když má lom hloubku cca 8-9 metrů a stěny jsou příkré a rovné...

 

 

   V dobách největší slávy zatopeného lomu (a zároveň v dobách největšího klidu a čistoty...) bylo všechno tady směřované k již zmíněnému výcviku. Na hlubší východní straně byl na ve dně ukotvených čtyřech sloupech postavený ponton cca 5x5 metrů. Z něj vedl žebřík až na dno do hloubky devíti metrů. Cca ve čtyřmetrové hloubce bylo u žebříku namontované ocelové plató s několika kruhovými otvory, simulujícími průlezy z tanku. V té době byly dokonce matně vidět i z pontonu! Hned vedle pontonu byla jedna z dominant, průlez pod hladinu, svařený ze dvou tankových šnorchlů. Tím se dalo slézt suchou nohou (!!!) až na dno, kde byla umístěna ocelová kabina s okénky – keson. Z něj měli instruktoři pozorovat cvičící se potapěče. Podle toho, co se píše na stránkách klubů, byla na dně ještě asi čtyřmetrová roura, skrz kterou se dalo proplavat i s výstrojí...

   Druhou dominantou, kterou dokážu plně ocenit bohužel až dnes, byla kabina vrtulníku Mi-4, zavěšená na jeřábu. Při výcviku do ní nastoupili potapěči s výstrojí, rameno jeřábu zdvihlo kabinu do cca šestimetrové výšky nad hladinu a odtud se trénovaly simulované skoky z vrtulníku do vody...

 

   Zatím se mi v domácím archivu nepodařilo dohledat fotografie z dětství. Ale jsem si jist, že nějakou fotografii u tohoto stroje musím mít. Bohužel na žádné z fotek není vidět trupové číslo, ale jsem rozhodnutý, i s pomocí potapěčských spolků a bývalých letců, zjistit, o jaký konkrétní stroj se jednalo. Zjistit jeho původ a následné osudy poté, co byl od lomu odstraněn...

 

Bude to jistě dlouhá cesta, ale jdu do toho. K tomu mi dopomáhej Bůh...