Křídla sovětů - 2. část...
Mezinárodní výprava do kopců...
Tomu říkám nárazovka! Na dnešek jsme si naplánovali odpočinek a v podstatě tomu vše i podřídili. Žádný spěch, v klidu se vyspat, v klidu si udělat, co bylo potřeba...
Pak ale přišla SMSka od Dimy. Hele, jedu odtud a odtud, platí ještě ta nabídka na výpravu k pomníku? No jasně, že jo. Jen budeme muset drobek pozměnit plány a taky trošek přidat...
Sešli jsme se ve Staré Pace u školy, u odbočky, vedoucí k lesní osadě nad městem. A také k vysílači, jenž byl pro nás velmi dobrým orientačním bodem. Krátké seznámení, hlavně s dětmi, protože já už se s Julií znám. Seznámit se s plánem a hurá do kopců...
Neměli jsme v úmyslu to nějak moc komplikovat. Už takhle byli přátelé trošku překvapeni, že je vlečeme po lesních cestách a přes lučiny. Nebyla to plánovaná akce, takže na to neměli zrovna vhodné obutí. Ale nevadilo to. Prostě jen museli šlapat opatrně. Nikam jsme nepospíchali, tak se to dalo zvládnout...
Kupodivu to nejlépe zvládaly děti, byť mezi nimi stála velká zeď neznalosti jazyků navzájem. Ale to by nebyly děti, aby nedokázaly, že toto jim opravdu nevadí. Navíc, ruština a čeština jsou si poměrně podobné, takže si porozuměly. No a já si zas po letech osvěžil znalosti cizích jazyků. Nutno ale dodat, že Julie se od minule v češtině značně zlepšila...
Navigováni Matějem obešli jsme vrcholek kopce, tentokráte po značce, a dorazili k pomníku z druhé strany. I přes drobné potíže, které byly ale záhy odstraněny. Ne každá cesta v lese je totiž ta správná, že? Po pár metrech už však skrz stromoví prosvítal plech křídla, z něhož je pomník vyroben...
Jen škoda, že je v tak žalostném stavu. Zub času a kolemjdoucí si na něm dosti zahlodali. Navíc, co si budeme povídat, kdo by se tu dnes staral o pomníček, na němž je stále ještě k rozeznání rudá pěticípá hvězda? Předsudky jsou v lidech stále, bohužel...
To nám však nezabránilo, abychom si pomníček důkladně neprohlédli a neudělali pár fotografií. Děti zatím pobíhaly po okolí a sem tam přinesly kousek nějakého plechu. Samozřejmě jsme nezapomněli položit k pamětní desce květinu, zapálit svíčky a vzdát hold zde zahynulým letcům. A na závěr spáchat i společnou fotografii na památku...
Cestou zpět probrali jsme ještě spoustu zajímavých věcí. Milé to bylo, jen nám ani nepřišlo, jak to rychle uteklo. Posezení nad kávou jsme přesunuli na příště, protože drobotina již začínala poznamenávat cosi o hladu a večeři. Inu, děti. Ale zcela zjevně se jedná o problém globální...
Odjížděli jsme, každý svým směrem, a nad hlavou nám přelétala letadla. Viditelně dva ultralighty, pravděpodobně z Lomnice nad Popelkou. Jeden z nich ale,... no ano, typické tvary, špičatý nos, zaoblená křídla,... stíhačka Jakovlevovy konstrukce, konkrétně Jak-3. Tak tomu říkám zajímavá náhoda!
Nebo to náhoda nebyla? Svedl někdo zcela záměrně cesty nás všech na stejné místo? Zkrátka,... jsou věci mezi nebem a zemí...
