Potřebovali jsme se na chvilku sejít. Probrat pár "služebních záležitostí" do odbočky, pokecat o životě, navíc měl pro mě "děda" Křena zas něco málo novinek ohledně leteckých katastrof Ládi Klimka u Březejce a Il-osmadvacítky v Milovicích. Domluvit si termín nebylo nejjednodušší, od samého začátku bylo jasné, že to bude nárazovka, jak to přijde. Vyšlo to tudíž na neděli...
Největší sranda na tom ovšem je, že jsme se i tak v termínu tak trochu nepochopili. Každý jsme myslel neděli jinou. A já tak chytil Křenovi před domem, chvilku před tím, než se odebrali k nám do Milovic. Nechtěl jsem jim měnit plány, taky jsem se usilovně omlouval a byl připraven se zase otočit a odejet. Nicméně jsme se nakonec usadili v pracovně, k čemuž mi dopomohl zejména bezohledný řidič, parkující tak, aby ostatní nemohli odjet...
Za ty zhruba dvě hodinky vyřídili jsme toho pak nakonec víc, než jsem sám čekal. A dozvěděl jsem se zase pár zajímavostí, zejména ohledně těch nešťastných událostí z leteckého života. Paní Křenová se díky tomu mohla aspoň trošku prospat, děda si popovídal,... no nepřišlo to nakonec vhod? (Ehm,... to je ale alibismus...)...
Ale stejně tam budu muset ještě před schůzí zajet, nakonec jsme to všechno ani probrat nestihli. Není ale všem dnům konec...
