Jeden jestřáb...
... Oslavy 100. výročí narození Josefa Antonína Jaške...
Právě dnes (psáno 30. ledna 2013...) je tomu 100 let, co se narodil jeden z hrdinů našeho druhoválečného letectva, pan generál Josef Jaške. Letec, hrdina, velitel a hlavně, což je pro nás lokální patrioty samozřejmě až na prvním místě, Nymburák. Dokonce čestný Nymburák!...
Městský úřad v Nymburce a Vlastivědné muzeum tamtéž uspořádaly na oslavu tohoto výročí vzpomínkové setkání. Přesně na den o sto let později sešla se tak v budově muzea řada lidí, jimž nejsou historie našeho národa a osudy našich letců za války i po ní lhostejné. Příznivci letectví, pamětníci, bývalí letci, členové zastupitelstva, přátelé z nymburského KVD,... naše odbočka (ve složení Křena, Vlčko, Říha a Říha...),... ale zejména, jako host nejčestnější, dcera gen. Jaške, paní Dagmar Karr s manželem...
Nebudu zde dopodrobna rozebírat životní osudy pana generála, nejsem osoba dostatečně fundovaná. Snad jen v krátkosti, za využití internetových zdrojů (pravověrní encyklopedisté odpustí...)...
Josef Antonín Jaške (*30. 1. 1913 Nymburk – +20. 6. 2001 Oxford) své první vojenské zkušenosti načerpal na Dělnické záložní důstojnické škole v Josefově, ve studiu pak pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích. Po obsazení našich zemí německým vojskem v roce 1939 odešel do emigrace, nejdříve do Polska, později do Francie, kde se jako stíhací pilot aktivně zapojil do boje proti německým agresorům. Po pádu Francie odešel do Velké Británie, kde vstoupil jako stíhací pilot do dobrovolnicklé zálohy jednotek Royal Air Force. Působil v řadách 312. (československé) stíhací perutě, po vzniku 313. perutě se stal jejím velitelem. Po odlétání operační túry mohl dále své vojenské schopnosti prokazovat i na velitelství stíhacího letectva RAF. V listopadu 1942 se svým letounem havaroval a utrpěl těžká zranění, z nichž se léčil několik dlouhých měsíců...
V únoru 1948 byl z politických důvodů propuštěn z československé armády, jako naprostá většina jeho kolegů ve zbrani a přátel. Později byl na něj dokonce vydán i zatykač. Opět odešel do emigrace, za poměrně dramatických okolností, usadil se ve Velké Británii a až do důchodu působil v různých funkcích u Královského letectva...
Po pádu „železné“ opony v roce 1989 přijel neprodleně navštívit vlast a rodný Nymburk. V roce 1992 mu naše země (konečně!!!) vyslovila uznání za jeho celoživotní postoje a odbojovou činnost. Nejdříve, 7. března, ho prezident Václav Havel povýšil do hodnosti generálmajora, později, 25. června, mu nymburské zastupitelstvo udělilo titul Čestný občan města Nymburka...
Slavnost, dá-li se tak toto spíše komorní rodinné setkání (a osobně tuto formu preferuji více než nabubřelé monstrakce...) nazvat, byla zahájena krátce po 17. hodině. Po krátkých proslovech zástupců města Nymburk a Vlastivědného muzea a po příjemné kulturní vložce v podání žákyně a jejího učitele z místní Základní umělecké školy pohovořila nejen o svém otci paní Dagmar Karr. Krásnou plynulou češtinou se znatelným anglickým přízvukem, což mi nedalo nevzpomenout na předloňské setkání s Vee Darlington, dcerou dalšího národního hrdiny a rytíře nebeských bojů, Karla Kuttelwaschera. Vzhledem k tomu, že životní osudy pana generála jsou dostatečně známé, rozhodla se promluvit spíše o emigraci svých rodičů a o svém dětství u prarodičů. Generál Jaške s manželkou museli totiž uprchnout sami a dceru zde zanechat. Setkala se tak se svým otcem až po dlouhých 14 letech! Takto národ oplácel svým hrdinům...
Následovala cca půlhodinová beseda Michala Plavce, zaměřená na předválečnou službu Josefa Jaške, především na jeho letecké počátky a na velmi zajímavou službu v řadách Četnických leteckých hlídek. Ano, i pan Jaške patřil k té hrstce vzdušných donquijotů, jež chránili na pomalých a beznadějně zastaralých aparátech těžších vzduchu a později na moderních Aviích B-534 československé hranice před průzkumnými letouny Luftwaffe. Účastníci tak měli možnost dozvědět se spoustu zajímavých věcí a shlédnout i některé velmi cenné fotografie. A vyslechnout opět pár slov paní Dagmar...
Závěrem se do debaty zapojil i zástupce naší odbočky Jožka Křena. Představil nás a naši činnost, poděkoval organizátorům i paní Dagmar a předal malý dárek v upomínku. Během večera obdrželi jmenovaní i děkovný list, vytvořený speciálně k této příležitosti. Všichni účastníci pak měli možnost nechat si podepsat od paní Dagmar pamětní list vydaný městem Nymburk...
I my měli tu čest jeden takový si na památku odnést. Podepsaný, samozřejmě. Jen jsme záměrně počkali, až bude chvilka klid, abychom si mohli s dcerou gen. Jaške i chvilku pohovořit. I přes jistě náročný program našla si na nás tato milá a distingovaná dáma několik minut, z čehož následně vznikla i společná fotografie. Jistě to není poslední setkání, chystáme se pár obrázků do Anglie poslat, samozřejmě i s dopisem. Nechceme otravovat, to ne, jen bychom rádi poděkovali i neoficiálně a zároveň se třeba ještě dozvěděli nějaké zajímavé informace. Vždyť pan Jaške se přátelil i s naším patronem, gen. Mrázkem...
Fotografie ke stažení (balíček ve formátu .ZIP o velikosti cca 106MB)...
Naposledy jsme si prohlédli zajímavou výstavku o životě nymburského rodáka a slavného velitele a letce, pokochali se úžasnými modely četnické „Pětistovky“ a cvičného Tiger Mothu, rozloučili se s přáteli i organizátory a odstartovali na noční let k západu. Nikoliv poprvé, avšak s mnoha krásnými a zajímavými vzpomínkami...
