Jak získal des. Bařtipán TOZ v r. 1951...

08.02.2014 14:37

Rozmach čs. letectva po Únorovém vítězství lidu naší země nastal již počátkem padesátých let. V té době zakladatelé našeho vojenského letectva po II. světové válce – piloti RAF a 1 smls (1. smíšený letecký sbor), pokud nestačili vstoupit do „ rodné strany“, dostali nečekané volno k vytvoření své nové existence v dělnickém prostředí…

 

   A tak nutnost vytvořit nové „stalinské sokoly“ založila rozsáhlou celostátní akci v řadách vojáků základní služby naší čs. armády.  Tak např. ze ZDŠ v Opavě jelo v předvečer 1. máje 1950 téměř devadesát vojáků toužících létat do Prahy do Ústavu leteckého zdravotnictví na psychotechnické zkoušky. Z toho počtu pouze deset šťastných statných mužů bylo vybráno k nástupu do Vojenského Leteckého Učiliště. Jedno z několika těchto VLU bylo u nádherného slovenského města Piešťany, kde se později udál titulní příběh...

 

  Baron jako mladý hoch vyrůstal v jihomoravském sokolském prostředí. Jeho hlavní zájem byla všestranná pohybová aktivita, a tak získal m. j. písemné oprávnění rozhodovat o plnění disciplin nově zaváděného Tyršova Odznaku Zdatnosti neboli TOZ.

 

   Po nastoupení do vojenské základní služby v r. 1949 se ocitnul po roce v Záložní důstojnické škole (ZDŠ)  v Opavě a následně mezi desítkou leteckých adeptů, rozšiřujících tři letky tzv. akademiků leteckého výcviku...

 

   Vymakaný režim základního leteckého výcviku na vrtulových letounech C-106 tlačil adepty po všech stránkách na potřebnou úroveň a tedy i na tělesnou zdatnost, která byla mou doménou. Plnění disciplin odznaku, díky straně v rozšířeném názvu BPOV (Buď Připraven k Obraně Vlasti), prováděli většinou úspěšně jak budoucí letci, tak již poněkud složitěji technici z řad vojáků základní služby. No a mezi nimi byl štíhlý „motorář“, desátník Bařtipán. Tomuto klukovi s antisocialistickým příjmením vadila též nadpřirozená přitažlivost zemská, neboť kromě pěti splněných disciplin, se mu dosud nepodařilo zvládnout normu ve skoku vysokém nebo dalekém...

 

    Nastal krásný letní den. Na piešťanské travnaté letištní ploše startovaly a sedaly “Bückery“ (dvoumístné mašiny, kde žák i učitel seděli v kabině vedle sebe...), ze země u velkého bílého „T“  pohodově řídili létání (ŘL) kapitán Bílý, velitel druhé letky, a kousek vedle něho, unuděný v parnu, startér a finišér se signální pistolí – svobodník ak. Janovský, zvaný  TECHNA. Asi 40m bokem od „T“ byl lanem ohraničený prostor zv. stojánka, kde byli technici a piloti připraveni na střídání letů...

 

   Hluboký klid,... mašiny ve vzduchu... A unuděný „techna“ kroužící s pistolí kolem sebe a se slovy: „Vzdej se, padouchu!“ nechtěně zmáčknul kohoutek a bác!...

 

   Na uvedené stojánce, kam světlice bohužel směřovala, bylo asi 10 osob. Mezi nimi i výše zmíněný des.Bařtipán v předklonu sledoval informace na „nástěnce“. Právě tohoto předklonu mrcha zářící světlice využila a nečekaně  trefila prdel desátníka. Ten v úleku děsem prudce vyskočil do výšky a bezděčně překonal lano stojánky natažené ve výši 120 cm. Jako přítomný rozhodčí TOZ jsem tento skok, provedený dokonce snožmo, des.Bařtipánovi jako chybějící disciplinu okamžitě uznal...   

 

  Techna dostal za kovbojský výkon od velitele letky 14 dnů basy po službě...

 

   Byl to skutečně  můj kámoš, který koncem šedesátých let, již jako major Josef Janovský, létal nadzvukové mašiny na budějovickém letišti...