Hanč-Bäuml-Vrbatův pohár...
... Kdo maže, ten jede, kdo nemaže, neuklouzne
...
Půlka února, jarní prázdniny v horách Krakonošových,... země zaslíbená, sněhů a ledů plná, borůvkovými knedlíky oplývající, lyžníkům zaslíbená... A my směřujeme na Rovinku, známé poutní místo 3 kilometry nad Beneckem. Po pětileté odmlce na nohách staré dřevěné retro ski, dobrou náladu s sebou...
Nepamatuji si, jestli vůbec někdy bylo na Rovince poloprázdno. Oblíbená horská osvěžovna na startegické křižovatce několika turistických stezek a cest, nabízející utrmáceným horalům, pocestným, tůristům a sportovcům několikero tradičně vynikajících pochutin a nápojů. Návštěva tohoto místa patří již neodmyslitelně k programu našich krkonošských pobytů...
Tedy i nyní vyrazili jsme sem s dětmi, motivováni příjemným pocitem ze sportovního výkonu a nádherné přírody vůkol. A žvancem, přiznejme si to... Nicméně, měl jsem tentokráte v plánu i něco navíc - návštěvu u přátel v malebném Hohe Elbe. Ehm,... Vrchlabí...
Po krátkém obědě vyrazil jsem tudíž tímto směrem. Měl jsem na přesun zhruba hodinu a půl, tudíž jsem jel sólo a svým vlastním tempem. Šlo to celkem dobře, odkoukal jsem to v televízi od Bauera. Jel jsem jako drak, až se ze mě kouřilo. Chvílemi jsem se dokonce viděl i zezadu! Z Rovinky po svahu Předního Žalého, Beneckem nahoru kolem hotelu Kubát až k cestě na Zadní Žalý (zvané pro svůj sklon, kvalitu a zakroucenost "krpál"...), kolem hájenky do sedla na Křížovky,... ještě jedna louka, Kněžická chalupa vonící čerstvě uvařenou česnečkou a koňskými koblížky,... sešup od kapličky Sv. Anny s nádherným výhledem na Vrchlabí,... bože, jak je odsud ten zámek maličký!... A už jsem byl u Bäumlů před vrátky. Skoro na vteřinu přesně, tak jak bylo domluveno... Jsem vítěz! Jsem Vrbatááááááááá! 
...
Bylo to jako vždycky milé setkání. A povídali jsme o všem možném, hlavně však ne o letadlech. Myslím, že s tím Vaška i paní Jiřinku otravuje každý. Tož nebudu prudit i já. To už máme konec konců za sebou. Zůstali jsme u zimy a zimních sportů, u hor a jiných příjemných věcí. A u vynikající bábovky a rakviček se šlehačkou. Na závěr odpoledního/podvečerního posezení objevil se na stole panák Jendy Procházky. „Víš co, budem si tykat. Když jsme ty kolegové, no ne?“ Bude mi ctí, Vašku... Tedy pokud se ještě ve zdraví vydrápu nahoru na Křížovky a prosvištím nocí přes Mrklov k Prakovickému mlýnu. A nic mě nepřejede při výšlapu do Štěpanic k Apaluše...
A na závěr jedna třešnička na dortu. A zároveň příspěvek do naší kroniky...
Vloni oslavili manželé Jiřinka a Václav Bäumlovi 60. výročí, tedy takozvanou diamantovou svatbu! Dodatečně sice, ale gratulujeme...
