Exhibice vpravdě střelecká...
... aneb Bejt tam Němec, je mrtvej...
Jak se řiká, bez tréninku nejsou výsledky. Takže když semo tamo v práci proženu tunelem pár desítek kuliček nebo vypráším někomu (Zdendovi třeba...) kožich, není to jen tak pro potěchu. Teda, to taky, samozřejmě, ale je to hlavně trénink. Když pak jde do tuhého, tak se to šikne...
A do onoho tuhého šlo teď v úterý ve Dvorech. Minule jsem se na střelby nedostal, takže teď jsem se opravdu těšil. Sice to bylo všechno tak trochu na poslední chvíli, ale podařilo se tu potřebnou špetku času vyšetřit. A z mého pohledu i pořádnou kopu štěstí...
A asi jsem ho fakticky někde schované měl. Nebo že by "starej Mrázek" vedl mou ruku a strkal olovo tam, kam bylo třeba? Už nástřel ukázal, že dneska mám svůj den. Dvě desítky! To snad bylo vůbec poprvé, co se mi to tady podařilo. A pak naostro v první rundě dokonce tři!!! A i ostatní bodíky byly velice vysoké. První runda 82, druhá byla trošku horší, „jen“ 78. I tak je to ale oboje můj osobní rekord. A stačilo to na první místo a na přestřílení Wulfiho. Jenže...
On byl tentokrát rád, že se sem vůbec mohl podívat. Zdravíčko moc nesloužilo. Ale tady viditelně pookřál, tak snad bude líp. Což mu samozřejmě přejeme z celého srdce...
Další věc, která mě ovšem potěšila asi nejvíce, bylo setkání s dalším členem naší odbočky, panem Sochou, a jeho paní. To bylo super! Zase jsem poznal jednoho ze svých kolegů. A padli jsme si viditelně do noty. Teď ještě, kdyby se mi povedlo uskutečnit ty plánované výlety do Kolína, Ronova, na Moravu atd.. To by byla paráda...
To se to machruje, když je mi minimálně o 40 let míň, než každému z ostatních. Jenže zase oni jsou profíci. Akorát někteří z nich už holt nemají fyzické a zdravotní předpoklady, aby do střeleb mohli dát úplně všechno. Ale ono je to hlavně o zábavě a o tom, setkat se s kamarády. Nicméně, nějak mě to tentokrát moc netěšilo. Jenda Vlčko nemohl střílet naplno a Pepa Svoboda měl rozštelované hledí bokem. Tak to asi nebyl moc objektivní výsledek...
Nakonec jsme ale stejně v klidu poseděli nad párkem a hrnkem kafe a pokecali. Dědulové zavzpomínali na staré časy a bylo to fajn. A tak to má byt...
