Eppure si muove!...
Svět je plochý. Putuje vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na hřbetě velké vesmírné želvy A’Tuin…
(Zkrácená verze reportáže, jejíž plné znění najdete v prvním čísle Flying Revue 2024...)
Nápad přihlásit se do projektu Dotkni se vesmíru (DSV), podařilo se až letos, na poslední chvíli, neb tento projekt je pouze tříletý. Jeho úkolem je v rámci pedagogické platformy STEAM (Science, Technology, Engineering, Arts, Math), založené na propojování matematiky, fyziky a přírodovědných předmětů, sestavit z připravené stavebnice stratosférickou sondu a tuto následně vypustit na heliem plněném balónu. Sonda může navíc kromě GoPro kamery a GPS obsahovat také „užitečný náklad“…
Tým školáků ze ZŠ TGM připravil pro svoji sondu MI-SO 2023 mimo jiné i šišku a několikero dalších semen, z nichž by se v případě úspěšného letu a nalezení přistávší sondy pokusil vypěstovat dané rostlinstvo…
Tato sonda pro nás všechny však byla přeci jen ještě něčím speciální a jedinečná. Horní polovina korpusu nesla na své vnitřní straně podpisy osobností československého a českého letectví a kosmoplavectví – Vládi Remka, Oldy Pelčáka, Aleše Svobody a Jakuba Zemka. Vzhledem k smutnému faktu, že několik dnů před jejím vypuštěním vydal se druhý jmenovaný na svoji věčnou pouť ke hvězdám, dostalo to celé pro nás všechny ještě jeden silný rozměr – citový. Prostě srdcovka…
Letový blok letošního ročníku DSV (25 sond) jsme zahajovali právě my v mrazivém ránu 16. 10. v objektu ČHMU v Praze – Libuši. Po konečném sestavení, kdy byla za přítomnosti dcery Hanky umístěna od sondy i fotografie Oldy Pelčáka ve skafandru, a odzkoušení bylo přistoupeno k definitivnímu vypuštění sondy na okraj kosmíru. Hodina H a minuta M!...
3… 2… 1… aaaaand liftoff!!!
Houpající se bílá koule se zavěšenou sondou na padáčku stoupala ku nebesům, míříc na jihovýchod. Poslední predikce předpovídaly přistání až někde kolem Olomouce!...
Ani jsme nestíhali vnímat, jak cesta ubíhá. Pátrači snažili se pomocí antény lovit signály z kraje vesmíru a přes počítač pak sondu trasovat. Dramatická situace nastala poté, co nám část telemetrie vypadla a nám nezbylo než se spoléhat pouze na přicházející koordináty. A na výpomoc podpůrného týmu bodrých hanáckých radioamatérů Mirka Šperlína a Milan Janek, do jejichž rajónu sonda nezadržitelně mířila…
V oblasti mezi Svitavami a Moravskou Třebovou dosáhla sonda nejvyššího bodu svého putování – 34083 m. Pak již těleso balónu, které se v té době zvětšilo z původních cca dvou na cca osm metrů, nevydrželo další rozpínání a roztrhlo se. Čas začal valem ubývat…
Najít za pomoci antény a počítače místo, kde se MI-SO po dopadu nachází, nebylo nic jednoduchého. Prolézat křoviska, vysokou trávu, koukat do všech možných zákoutí… Navíc je při sestupu vše jen dílem pouhopouhé náhody, mohla přistát ve větvích stromů, na drátech, na střeše, uprostřed řeky, rybníka,… v blízkosti Olomouce se navíc nacházejí vojenské újezdy Březina a Libavá…
Vidět pak malou zelenou kuličku s padáčkem a cáry gumy na šňůrkách v podrostu, vědět, že není ztracena a ani její drahocenný náklad, to byla obrovská satisfakce, která naprosto předčila veškeré problémy, které nás potkaly. I hodiny, strávené v mikrobusu na cestách. Prostě se to vše podařilo! A hlavně… kromě veškeré zábavy, napětí, adrenalinu a učení,… dopřáli jsme našemu kamarádovi to, čeho se mu bohužel nedostalo za jeho života…
I letec a kosmoplavec Olda Pelčák dotkl se s námi vesmíru. Oldo, děkujeme!...
A díky, týme, byli jste super!...
Pro doplnění – uletěná vzdálenost 230 kilometrů, nejvyšší dosažená výška 34083 metrů, místo přistání Bělkovice-Laštany…
