Den veteránů...

11.11.2011 02:05
... a pietní akt u Mistra Jana...

©Pytlák
 
Magické datum, jedenáctý listopad jedenáctého roku po Miléniu. Šest jedniček v jeden den, v noci navíc na čisté obloze zářil Měsíc v úplňku. Zvláštní den a já se chystal na zvláštní akci do Nymburka. Okolo půl osmé ráno rozkvetl na obloze rudý květ vlčího máku, to když se slunce vyhouplo nad obzor a probodalo paprsky ranní mrazivý opar. Jako by předznamenalo události následující. A já o pár chvil později vyrazil na vlak. Čekalo mě velice zajímavé setkání...



Magie čísel postihla zřejmě i České Drahé (v tomto případě spíše však Čekej Dlouho...). Vlak ve čtvrt na devět vůbec nejel. Naštěstí jsem chtěl použít až ten další. Tudíž jsem dorazil do Nymburka včas, do nymburského Obecního domu (neboli KoKosu...) pak přesně v deset. Setkání dědoušků a bábinek nymburského, poděbradského a kolínského Klubu Vojenských Důchodců právě začínalo...
Jen jsem musel nejprve trošku hledat. Velký sál, jakož i celé přízemí, byly toho času v rekonstrukci a přátelé-dědulové nikde. Až ve třetím patře jsem je našel! Uf!!!..

Stihl jsem ještě pozdravit pár známých tváří, pak už ale usedl jsem na židli u zdi (schválně, abych mohl sem tam někam popojít a fotit...) a poslouchal...
Byly to hlavně organizační věci, týkající se KVD. Akce, výlety, lázně,... klasika. To je všude asi stejné, u RAFáků v SZLSČ 39-45 tomu bylo vždy také tak, v naší odbočce jakbysmet. Závěrem pak pan Vlčko poblahopřál jménem všech členů několika přítomným i nepřítomným jubilantům, kteří posléze na chodbě převzali malý dárek. Záměrně na chodbě, v místnosti, jež byla poskytnuta náhradou za sál, nebylo příliš místa. Následovalo společné foto na památku,... za chvilku pak už pan Vlčko, coby velitel, schůzi rozpustil a pozval přítomné po skončení pietního aktu na malé posezení do restaurace Na Tarasu...

Jedna z oficialit skončila, do druhé zbývalo jen pár minut. Účastnici přešli na druhou stranu Obecního domu, já se stihl přivítat s dorazivším kamarádem Sikym a posléze přejel s panem plk. Křenou. Akorát... Za pár vteřin odbila jedenáctá hodina...
Pro neznalé a pro zapomnětlivé,... 11. 11. 1918 v 11:11 skončila podpisem příměří 1. světová válka...

Pietní akt v upomínku všech padlých konal se u pomníku Mistra Jana Husa v Parku Hrdinů. Za přítomnosti nejen členů již zmíněných KVD, ale i dalších návštěvníků a dětí. A zejména ty děti zde byly velice důležité. Jim se musí připomínat historie našeho národa, státu a osudy hrdinů. Aby to nedopadlo tak, že jednou budou znát tak akorát USFrNě (všeobecně mylně označované jako EU...). A aby si nemyslely, že před rokem 2000 nic nebylo...
Ale je to i o nás, o rodičích. Když jsem před pár dny slyšel, že někdo vynadal učitelce na základní škole za to, že děti učí o vzniku Československa, když se narodily maximálně před deseti lety, byl jsem tím velmi nemile překvapen. Řekl bych, a to se držím vší slušnosti, znechucený. A co nějaká národní hrdost? Vlastenectví? Co ideály prvního prezidenta T. G. Masaryka? Co odkaz našich legionářů? Bojovali snad zbytečně? Umírali hrdinové na západní i východní frontě snad proto, aby naše děti nevěděly, jak vypadá naše vlajka a jak zní naše národní hymna? V dnešní době, kdy si s námi bruselští vyžírkové dělají, co se jim zlíbí, hlavně aby z toho Německo s Francií mělo co největší prospěch, je to více než důležité. Snažit se vší silou o to, aby se z hrdého lva nestal jen vypelichaný pejsek na řetězu, čekající, až mu někdo předhodí zbytky od večeře. Abychom nebyli jen za národ análních alpinistů a kolaborantů...
Zazněly velice zajímavé oficiální proslovy,... musím říci, že jsem byl mile překvapen připomínkou konfliktů na Těšínsku v roce 1919 a též maďarsko-slovenským konfliktem v devětatřicátém roce,... zazněla státní hymna,... pánové v uniformách slavnostně položili věnec,... potom ještě hromadné foto na památku... A rozchod...
Bylo po slávě. Bylo to jednoduché, žádné zástupy, novináři, čestné stráže, posádkové hudby,... ale o to to bylo zajímavější. A silnější. Vzdali jsme ale hold nejen padlým hrdinům. Každý z nás vzpomněl si na někoho ze známých, na kamaráda, na někoho z příbuzných. Tohle všechno bylo i pro ně...

 Fotogalerie...
 Ke stažení v původní velikosti  zde...
 (soubor ve formátu .zip o velikosti cca 87MB)

Posezení v hospůdce Na Tarasu bylo už pak "jen" takovou příjemnou tečkou za zajímavým setkáním. A poučnou, protože jsme se v rámci rozhovorů s přítomnými nejen pobavili, ale dozvěděli se i pár velice důležitých a zajímavých informací. To je ale ještě vše na mnohem delší bádání. A na to je zatím času dost...