Další vzpomínka na Regiho...
... aneb Do třetice všeho dobrého...
„Prosím, pošli nějakej zajímavej Jirkův citát, kterým by se dala tahle reportáž uvést. Ehm,... innocentní. Uveřejnitelnej...“ (Pytlák)
„On hodně používal hlášky z různých filmů, spíš než citáty. Ale co tam dát citát ze SOGu? Audaces Fortuna Iuvat...“ (Petra Schamsová)
No,... já myslím, že k tomu ani není co dodat, ne?...
Letos již potřetí sjely se do Dvorů u Nymburka, na malou střelnici místního střeleckého klubu, děti sedmých ročníků základních škol, aby uctily památku našeho kamaráda Jirky „Regiho“ Schamse a potažmo i vzdaly hold všem ostatním československým novodobým veteránům zahraničních vojenských misí. Především těm, kteří při službě vlasti utrpěli zranění či přišli o to nejcennější – vlastní život. Přijely, aby tak učinily coby účastníci střeleckého klání, tedy způsobem, který by se Regimu i ostatním jeho kamarádům ve zbrani bezesporu líbil nejvíce...
Možná tento report nebude tak obsáhlý, jako ty předešlé, nicméně to neznamená, že by celá akce postrádala na dramatičnosti. Samozřejmě za vším stály opět týdny a měsíce nápadů, příprav, telefonování a psaní, schůzek, nervů, drobných úspěchů i velkých neúspěchů,... věcí, stavů a koloběhů, bez nichž se žádná podobná akce nikdy neobešla a neobejde...
Nutno dodat, že letošní již třetí ročník byl v tomto ohledu až výjimečně extrémní. Zejména po stránce doprovodného programu, kterým se snažíme pokaždé zpestřit volné chvíle těm, jež aktuálně neleží na pozicích a nehledají v mířidlech černý terče střed. Pozvaní hosté, ať už z řad novodobých válečných veteránů, či z různých organizací a firem, zabývajících se například vývojem a výrobou vojenské techniky, postupně odpadávali z důvodů služebních, pracovních a bohužel i zdravotních. Nakonec se nemohla zúčastnit ani sama patronka celé akce, Regiho sestra Petra Schamsová...
Své slovo řeklo poměrně důrazně i počasí. Původně plánovaný termín závodu, jednadvacátý duben, rozhodli jsme se s ohledem na předpověď přeložit na „až bude líp“. Přeci jen, déšť a teploty kolem nuly,... to by tak akorát polovina zúčastněných ulehla se zápalem plic nebo alespoň s pořádnou rýmou. Což jsme nechtěli a nesměli riskovat, zdraví je na prvním místě vždy a u dětí obzvlášť! Že nakonec už toho jednadvacátého předpověď nevyšla a bylo přijatelně,... osobně to beru jako pomstu Svatého Petra za přílišnou naivitu. Jako takové malé osobní selhání, že jsem neměl dostatek odvahy zariskovat. Nicméně všichni zúčastnění k celé věci přistoupili s velkým pochopením...
Teď při závodě však nebylo o nic méně „extrémno“, pouze opačným směrem. Teplota se vyšplhala ku třiceti stupňům a velká ohnivá koule z azurově modré oblohy jen žhnula. Ó, nebesa! Za co?...
Jo, chlapče, dal ses na vojnu, tak bojuj!...
Musím však říci, že ten boj a drama nakonec za to ale stály. A přinesly nám všem pořádnou kopu dobrých pocitů...
Už jen například to, že se poprvé mezi nás vydal i další tým z jiné školy. Letos poprvé nejednalo se takořka o čisté derby mezi dvěma školami T. G. Masaryka (Milovice vs. Poděbrady). S velkou radostí přivítali jsme závodníky z Čachovic!...
Oproti loňským ročníkům přibylo též závodících dívek, což nám opravdu udělalo radost. I proto, že jejich střelecké dovednosti byly na velice dobré úrovni...
Potěšilo nás též, že díky úspěšným jednáním se sponzory mohli jsme pro letošek vítězům předat mnohem více cen, než dříve...
A nakonec došlo i na takovou drobnou závodní perličku...
Když už hovořím o těch sponzorech, je samozřejmě na místě tyto jmenovat:
Město Milovice, Městská policie Milovice, Infocentrum Milovice, Adera s.r.o., ludwigreal s.r.o., Aeroteam, Sdružení Aviatická pouť Ing. Jana Kašpara, Armyshop 101 Horní Počernice a kamarádi Lukáš Vaněk a Lucka U´gu´ku Daranská...
Přátelé, kolegové a kamarádi,... v hluboké úctě se klaníme a děkujeme...
(Kliknutím na obrázek jej otevřete v samostatném okně ve větším rozlišení...)
A nyní již k závodu samotnému. Z důvodu úspory času (aby to nedopadlo jako minule a nemuseli někteří účastníci odjet před vyhlášením...) zahájili jsme po vzájemné dohodě střelecké klání ihned, jak to jen bylo možné. Proběhlo krátké poučení pro střelce a začaly kulky létat. Teprve když dorazili i závodníci z Poděbrad, mohli jsme uskutečnit krátké oficiální zahájení...
Přivítali jsme všechny dorazivší závodníky a týmy, krátce vzdali hold Regimu a ostatním kamarádům v zeleném, poučili nově příchozí a pak...
Pak již moje asistentka Adélka, mimo jiné členka našeho Leteckého klubu gen. Karla Mrázka, DFC, DSO, Milovice, loňská vítězka soutěže jednotlivců a stále ještě (i po tomto třetím závodě) držitelka rekordu tohoto klání v celkovém nástřelu, pozvedla... BŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮM!!!!!... Chésus Maríja!!! Instantní peklo!!!... a slavnostní salvou soutěž zahájila oficiálně...
Popisovat jednotlivé disciplíny nemá cenu, řekl bych. Od loňska se nezměnily. Proč také, když se osvědčily v mnoha závodech nejen tady, ale například i na kláních ve střelbě z historických zbraní, pořádaných organizacemi Bullet Corral, Westerners International a podobně?...
Každý z účastníků opět musel prokázat svůj um, rozvahu, ale i odvahu, přesnou mušku, pevnou paži a oko sokolí. To vše, aby úspěšně absolvoval a nasbíral co nejvíce bodů na třech připravených stejdžích – Obrana tábora, Terč seržanta Yorka a Poker...
A musím říci, že výsledky vůbec nebyly špatné! Samozřejmě, ne vždy se zadaří. Někteří závodníci měli vyloženě smůlu, někteří však soutěž i hrubě podcenili. Snad jim to však přinese alespoň drobné poučení do života...
Ti nejlepší z nejlepších pak po skončení závodu s hrdostí zavěsili na krk medaile pro vítěze, převzali diplomy a opravdu zajímavé a hodnotné ceny. Ti první pak, a to jak jednotlivci, tak týmy, obdrželi k zmíněným odměnám i poháry pro vítěze...
A kdo se mezi mistry střeleckého řemesla zařadil v letošním roce?
Jednotlivci
1. místo – Jakub Vodehnal (Poděbrady)
2. místo – Stanislav Bulíř (Poděbrady)
3. místo –Mikhaylo Pavlych (Poděbrady)
Týmy
1. místo – Poděbrady 1 (Jan Bürger, Jakub Vodehnal, Martin Čapský, Vojtěch Hrabal, Stanislav Bulíř)
2. místo – Milovice 1 (Josef Špitálský, Lukáš Jirků, Petr Simonov, Jiří Stratil)
3. místo – Poděbrady 2 (Ondřej Král, Amelie Javůrková, Alena Bonková, Daniela Koppová, Mikhaylo Pavlych)
Pro úplnost zde výsledky kompletní: (Kliknutím na obrázek jej otevřete v samostatném okně ve větším rozlišení...)
Csss,... a pak že chceme nástřel... 
Poprvé mohli jsme díky výše uvedeným sponzorům, v tomto případě zejména panu mjr. Jaroslavu Jandovi, kolegovi z pardubické odbočky Svazu letců České republiky a členovi organizačního týmu Aviatické pouti, ocenit navíc i nejlepší střelce jednotlivých škol. V podstatě tedy vyhlásit jakési „školní kolo“ závodu...
Možná by někdo mohl namítnout, že se jednalo o cenu útěchy pro žáky z „poražených“ škol, nicméně nebylo by to spravedlivé označení. Diplomy pro nejlepší střelce jednotlivých škol a po dvou vstupenkách na letošní Aviatickou pouť Ing. Jana Kašpara v Pardubicích (jež byly mimo jiné i součástí odměny pro členy vítězného týmu) obdrželi Ela Vaňousková z Čachovic a Josef Špitálský z Milovic. Oba si to zasloužili plnou měrou...
Kdes na začátku tohoto reportu zmínil jsem se o tom, že došlo i na malou závodní perličku. Takové střelecké překvapení, byť jsem jej avizoval v náznacích již předem...
Přišel čas spočítat výsledky, určit vítěze, vypsat diplomy a připravit slavnostní vyhlášení. Než se tak podařilo učinit,... a díky pomoci Adélky a paní učitelky to zabralo nakonec jen pouhých cca dvacet minut,... vyhlásili jsme i krátký střelecký závod pro nehrající kapitány a doprovod. Jen na jeden terč a hlavně pro zábavu, samozřejmě. Takový srandamač, jak se říká. Nicméně závodníci (respektive závodnice, neb se jej zúčastnily jen paní učitelky a Adélka...) k němu přistoupili zcela vážně. Výsledek byl proto velice těsný a opět dramatický:
Kapitáni
1. místo – Monika Szaboová (Poděbrady)
2. místo – Adélka Krupková (Milovice)
3. místo – Iva Fisicaro (Milovice)
4. místo – Nikol Urbančíková (Čachovice)
I dámy poté obdržely zasloužené diplomy a vítězné kokardy (Díky, Kalousi!...). Vítězka pak cenu, k níž byli jsme inspirováni myšlenkou kolegy z našeho klubu a kamaráda Sikyho. Brzy totiž přijde den, kdy vzpomeneme již 103. výročí atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Hlavní cenou proto byl malý kožený váček a v něm...
Tramtadadáááá!!! Sedm kulí! Jako v Sarajééévu!...
Bylo hotovo. Závodníci z Milovic, Poděbrad a Čachovic se postupně rozloučili a vyrazili na zpáteční cestu ku svým domovům. Někteří šťastní ze svých vítězství, jiní možná trochu zklamaní. Nicméně, tak to při závodech chodí, první může být jen jeden. Sám za sebe ale také za nás Mrázkovce s naprosto čistým svědomím konstatuji, že zvítězili úplně všichni. Přemohli pohodlnost, někteří možná nedostatek odvahy a přijeli. Zvítězili sami nad sebou. Zvládli nástrahy počasí, které letos opravdu dalo zabrat nám všem. Přežili bez úhony pekelnou výheň a prokázali, že to nejsou žádné slečinky. Či „dvojky másla“, jak se říkalo za našich mladých let. Bavili se a ukázali velkého sportovního ducha...
Děcka,... díky moc, byli jste všichni úžasní...
Fotogalerie - Monika Szaboová...
Závěrem, byť jsem tak již učinil několikráte, dovoluji si ještě jednou moc poděkovat všem, kteří se podíleli na úspěchu této akce. Účastníkům i sponzorům, jež jsem uvedl výše...
A dík největší? Ten si nechávám na závěr...
Jednak pro správce střelnice Františka Davídka z místního střeleckého klubu, jenž nám opět, jako tradičně, přichystal naprosto skvělé, až domácí, podmínky...
Jednak pro Adélku a pro Sikyho, za neocenitelnou a vpravdě profesionální pomoc se vším, co bylo v průběhu celé akce potřeba. Kamarádi, děkuji nastotisíckrát...
Pojďte, za odměnu uděláme trochu rámus...
„Nikdy nezapomeňte na to, kým jste. Že jste Češi, občané České republiky. A že máte své vojáky, veterány. A víte proč? Protože to za vás nikdo jiný neudělá. Nikdy...“
