Co skrývá krajina kolem nás?...

16.05.2013 10:00

  Zatímco venku nebe zmírá jasem, vstávají příšery z hlubin bezedných...

   Ten nadpis je samozřejmě zavádějící a nemá pranic společného s jedním z dávných oblíbených večerníčků. Pravdou ale je, že pod nohama a všude kolem nás dá se nalézt spousta mnohdy až neuvěřitelných věcí. Jak jsme se přesvědčili čtrnáctého květnového dne na besedě s Laco Lahodou...

 

   Akce, domluvená jako další zpestření života školní omladiny, hrozila zpočátku býti tak trochu ostudou. Lehce zadrhla komunikace, tudíž když jsme se s panem Lahodou, prezidentem CMA – Společnost pro výzkum historického podzemí, dostavili před kancelář a zvony zaduly na velkou přestávku, nikde nikdo, kdo by nás navedl do příslušné učebny. Až po zhruba deseti minutách nahánění objevila se uřícená „paňčelka“ a odvedla nás v ty správné končiny. No i když... Po chvíli spekulací, jestli ten dataprojektor spolupracovat bude či nikoliv, nebo jestli se raději přeci jenom o kousek přesuneme, vytáhl naštěstí host svůj vlastní přístroj a bylo. Člověk zase jednou zvítězil nad přírodou...

   Pan Lahoda za promítání desítek až fantastických záběrů počal omladině (neb až na pár učitelek a našeho Matěje coby zástupce Odbočky 30 a zároveň člena projektu Ikaros jednalo se výhradně jen o žáky devátých ročníků, to vše v počtu cca 60 ks. Čestným a zvláštním hostem pak byl náš dobrý a známý historik, pan Kubeš...) vyprávět místy až neuvěřitelný příběh o vojenských prostorech v Česku, se zvláštním důrazem na dva nám nejbližší – Milovice a Ralsko. A o jejich využití v době pobytu ruských vojsk na našem území po roce 1968. V návaznosti na toto vyprávění uvedl i několik supertajných objektů, spojovacích středisek, velitelství, skladů jaderné munice a podobně, které se nacházely na našem území a o nichž v naprosté většině případů neměly ponětí ani tehdejší nejvyšší a nejvyvolenější. A z posluchačstva vůkol ozývalo se toliko udivené šumění a výrazy (podotýkám, že slušné...) typu „Ty kráso!“, což v překladu z pubertštiny do rodného jazyka znamená cosi jako „U Jóviše!“ nebo „Hrome!“ či „To je tedy ale vskutku zajímavé!“...

   Ne, beze srandy, měl jsem obavu, že to deváťáci zabalí tak po půlhodině besedy. Laco Lahoda je sice skvělý vypravěč a dokáže zaujmout kohokoliv a prakticky na jak dlouho potřebuje, ale puberta je prostě nemoc nevyléčitelná a přetěžká. Nicméně, klobouk dolů, omladina vydržela až do konce a bez závažnějších problémů. A to já osobně považuji za maximální úspěch a důkaz, že se celá věc podařila venkoncem na jedničku...

 

   Závěrem, neb má v tomto ohledu zkušeností na rozdávání a ví dobře, co bude následovat, pohovořil pan Lahoda o pravidlech, jež je nutné dodržet, pakliže se kdokoliv vydá do podzemí či na průzkum podobných objektů, o kterých přednášel. A že těch objektů okolo je mraky a o většině asi ani nevíme, chodíme po nich, koukáme na ně, aniž bychom něco tušili, o tom není asi třeba se zmiňovat. Předvedl část ze svých „hraček“ a upozornil na nebezpečí, která v podzemí číhají. Upřímně, i ve mně párkrát lehce hrklo, neboť jsem o tomto neměl ani potuchy. I když,... já vlastně do starých objektů, bunkrů, skladišť, jeskyní, kanálů a podobných okončetin nelezu. Takže...

 

   Již jsem sem dával nahlédnouti do malé fotogalerie. Nedokáže vypovědět, co jsme se za ty necelé dvě hodiny dozvěděli. Sama beseda byla také velice zredukována, aby hovořila pokud možno stručně jen a pouze o výcvikovém prostoru a letišti v Milovicích a v Ralsku a pár dalších souvisejících objektech. Konečně, kdo měl šanci se někdy zúčastnit nějakého veřejného povídání s Laco Lahodou, tak ví, že čtyři pět hodin není žádná míra a stále je o čem hovořit. Každopádně máme hodně námětů nejen k přemýšlení ale třeba i k letním toulkám po okolí. Zase jednou budeme koukat kolem sebe trochu jinak a hledat, co bylo našim zrakům dosud pečlivě ukrýváno...

Zde malá fotogalerie...

Fotografie ke stažení zde...