Brannej den...

24.06.2017 07:36

... zocelí modré tělo tvé!...

 

       „Stačí dostatek vody a oleje. Mazat a dolejvat. Pořád a poctivě. Pak bude věrně a dobře sloužit...“

   „Jóóó? Jakože i manželka?...“

 

Omlouvám se, ale tohle jsem prostě musel. A hned na začátek! Geniální hláška pro tento den, před kterou si musí připadat jako unudlaný prvňáček i slavný Otec Fourat z pevnosti Boyard...

 

Za normálních okolností bych si pod pojmem „branný den“ představil něco, co jsme zažívali vcelku pravidelně v dobách školních škamen. A to jak přímo v režii vzdělávacího ústavu na Havlíčkově náměstí na Žižkově (vtipně obemknutém na periferii se rozkládající Prahou...), kdy jsme pobíhali sem a tam v pláštěnkách, igelitických sáčcích a maskách (s chobotem i bez...). Či v podobě takozvaného Dukelského závodu branné zdatnosti (vulgo Dukeláku) ve vsi Černolicích, cca 25km na jihozápad od Periferie...

Upřímně, druhá varianta se mi vždy zamlouvala více. Přijeli „požárníci“ (dnes „hasiči“) s Tatrou, kteráž nám dětem byla po celý den k dispozici. Včetně ochranných prostředků, vodního děla, volantu a houkačky!!! Přijeli i vojáci s kanónem, jímž se dalo otáčet na všechny strany. Odvážlivci mohli dokonce vyzkoušet i otevírání a zavírání závěru! O kulometu a několika samopalech nemluvě...

Vlastně bych se nad tím i pousmál, protože... Ale proč, vlastně? OK, nostalgie. Ale něco nám to tenkrát dalo. Naučili jsme se spoustu potřebných věcí, které, při vší neúctě, dnešní generace elektronicky zdementizovaných dětí hrubě postrádá. Pohyb, samozřejmě. Součástí každého takového dne byl i běžecký orientační závod po lesích, spojený s plněním rozličných úkolů. Topografie,... povězte mi, kdo se dnes bez GPS a mapy v mobilu dokáže zorientovat? Zdravověda, i když v té době a v našem věku v podstatě jen ta nejzákladnější. A tak dál, a tak dál...

Proto jsme na Lipník v sobotu vyrazili napůl s nadšením, na druhou půl se zvědavostí. Jaké to bude? Nepůjde jen o hru pro děti? No ale,... stačilo si uvědomit, kdo všechno se na realizaci této akce podílí (hasiči, záchranáři, několikero klubů vojenské historie, spousta militaristů, vojáci a veteráni, nadšenci,... zkrátka ta správná banda lidí, která je zárukou nejen pořádné porce skvělých zážitků...). A hned bylo jasné, že to bude stát za to...

 

Na trase z lipnického stánku fotbalových sportů k bunkru na Mordové rokli, počínající již na hřišti zajímavou komentovanou prohlídkou hasičského vozu, přeorientovali jsme se velice rychle ze stupně „hra“ do stupně „vážná záležitost“. I když to alespoň u Matěje s jeho pubertálním přístupem k čemukoliv z počátku tak nevypadalo...

Avšak hned na prvním zastavení museli jsme zmobilizovat veškeré znalosti a zkušenosti, šlo totiž o život. Nicméně dlužno dodat, že jsme dopadli poměrně velice dobře. Na cestě před námi nacházela se skupinka několika zraněných - hlasitě naříkající žena (Nikola) s velkou řeznou ránou na ruce, silně krvácející tržnou ránou na noze, z níž dokonce koukal kus větve, naříkající školní děcko bez zjevných poranění, tedy asi jen v šoku, muž v bezvědomí a batole v bezvědomí. Myslím, že jsme nahnali poměrně dost „lajků“ už jen prvním rozdělením. Žena a školák jsou při vědomí, mají dost síly na to, aby se dožadovali pomoci. Takže v první řadě ti, co jsou potichu. Samozřejmě nejdříve batole. U něj naštěstí stačilo jen pořádně ducnout do zad v poloze na břiše, položené podél na noze při pokleku. Pak z úst vypadl drobný vdechnutý předmět a dítě se rozdýchalo. To bylo rychlé. Dospělák v bezvědomí nereagoval na oslovení a poplácání, nereagoval ani na bolestivý podnět, tudíž došlo na uvolnění dýchacích cest a masáž srdce. Štěpánka mezitím obstarala krvácející rány na ruce a noze a přivedla ku vědomí dýchající děcko, jež stihlo při pohledu na ten masakr omdlít. Vlastní zkušenost z Náměšti pomohla, stačilo zvednout nohy. Matěj za tu chvíli stihl zavolat záchranku a vše vykomunikovat, aby mě posléze vystřídal při masáži srdce a já mohl pomoci Štěpce s ošetřením Nikoly...

No,... na jedničku to asi nebylo, to bych nebyl objektivní, kdybych si to myslel. Dostalo se nám však cenného poučení, navíc je potěšující, že jsme nezazmatkovali. Snad si dokážeme úspěšně poradit i v reálu, bude-li třeba...

 

Dobře jsme si vedli i na dalších zastávkách. Například při hledání ukrytého snajpra, kdy se naplno zúročil Štěpánky bystrý zrak a zkušenosti z bojů ve vysoké trávě. Tedááá,... on se Hawk trochu mlel, aby nám to usnadnil. Nicméně...

Vůbec se celé akce zúčastnilo dost kamarádů a známých lidí, jak jsme zjišťovali zastávku od zastávky. Taji topografie nás kupříkladu prováděl dokonce jeden z nás Podzemníků pražských! No,... tak snad ale nikomu neprozradí, že jsem plaval při práci s buzolou. Naštěstí mě včas a operativně zastoupil Matěj, jehož navigační schopnosti jsou pověstné. Když já se raději orientuji dle instinktů...

Nevěřil bych, jak zajímavé a (opět) poučné může být povídání o přírodě kolem nás. Tedy v tomto případě na Milovicku. O praturech, zubrech a polodivokých koních víme vcelku dosti, ale i tak nám některé informace byly zatím cizí. A co se týká bylinek? Až se jednoho dne něco semele a přijde „VP“ alias Velký průser (terminus technicus, pro preperry a anglofily známo jako „BS“ – Big Shit nebo „SHTF“ – Shit hits the fan...), budeme moci využít vědomostí o tom, které další květiny a stromy, o nichž jsme to doposud nevěděli, jsou jedlé a které jedovaté. A uvařit oblíbenému sousedovi léčivý čajík z blínu a čičorky...

 

Na několika dalších stejdžích, kde bylo možné se setkat se zbraněmi a tyto si vyzkoušet, mohli jsme zúročit naše letité zkušenosti ze závodů a střeleckých akcí. Jsou prostě návyky, které každému střelci časem přejdou do těla a měl by je dělat naprosto automaticky. Jak uchopit zbraň, jak se s ní chovat, jak s ní zacházet, jak dodržovat bezpečnostní pravidla... Jak nasypat všechno do terče, ať už z pistole nebo ze samopalu... Co se v mládí s křesadlovkou naučíš, ve stáří s kalašnikovem, jako když najdeš...

Nebo i s granátem, pokud se ti podaří s gasmaskou na obličeji nezabloudit a proplížit se na házeliště. Jen tedy,... za nás se házelo reálně těžkým kusem kaučuku. Dnes musí postačit plastová AS replika naplněná vodou... Mimochodem, poznatek – nemám-li „ruce volšový a woko z Kašparový krávy“ (zdravíme Vendy na Valašsko...), což ovšem s ohledem na můj pokročilý věk není vyloučeno, tak při házení z polohy „klečící zelený mužíček s gasmaskou na ksichtě“ to zanáší lehce vlevo. Při použití skutečného granátu by však vzdálenost půl metru od středu IMHO nehrála až tak velkou roli...

 

Podruhé setkali jsme se se zdravovědou až těsně před koncem, pár desítek metrů od bunkru na Mordové rokli. A jednalo se dokonce o bojovou medicínu, jestli je možno použít takové označení. Nejprve jsme si museli poradit se dvěma zraněnými vojáky,... krvácejícího obstarala Štěpka, my s Matějem se postarali o zakuklence v bezvědomí, opatřeného navíc helmou, kalašnikovem a taktickou vestou (mimochodem, stačilo použít donucovacích prostředků v podobě čerstvě naučeného bolestivého podnětu a hle! Najednou se probral...). Poté se nám dostalo velice cenných rad a poučení od pana Kropáčka, jenž své bohaté zkušenosti v oboru bojové medicíny získal coby účastník několika zahraničních misí. Jsem nucen konstatovat, že teorie je sice hezká a důležitá, ale to skutečné přijde až s praxí...

Což ostatně platí při všem, žééé? Do protichemického obleku se člověk napoprvé také nenasouká v předepsaném limitu...

 

Došli jsme úspěšně až na konec. Třikrát hurá! Zvládli jsme všechny nástrahy a úkoly. Pobavili se a zároveň získali velice cenná poučení. Tak to má být, škola hrou. A jestli jsme se u toho trochu i zapotili? Mnó,... jak se to říká u paragánů? Pot šetří krev...

Za předvedený výkon, jenž bych zcela neobjektivně označil za, řekněme, chvalitebný plus, dostalo se nám i drobné odměny. Drobné? Vojenská čapka, šátky, diplom, klobáska s hořčicí a křenem, vychlazená malinovka,... spousta zajímavých a hodnotných zážitků... Navíc i možnost si prohlédnout některé legendární zbraně, kupříkadu samopal Sa vz. 58, univerzální kulomet UK vz. 59, pumpičku Sa vz. 26, kulomet ZB vz. 26 (předchůdce světoznámého Brenu...), pušku vz. 52, slavný Špagin, alias samopal PPŠ-41, pistoli P-38, pušku Mosin... Z některých si pak i naživo zastřílet! Z německé pušky Kar98 a samopalu MP40 (Schmeisser, respektive koktavé železo...),... z proslulého těžkého kulometu Maxim!!! Wau! Nebo z pušky SVT-38, opakovačky Tokarevovy konstrukce, která ovšem dává takové prdy, že by z toho popraskaly ušní bubínky...

 

Kajícně přiznávám, že jsem upadl v naprosté nadšení z celé této akce. A nemohu se dočkat další. Navíc je možné, že se podaří s organizátory domluvit nějakou formu spolupráce, kterou bychom mohli následně využít zejména při akcích pro školáctvo. Třeba na závodech ve Dvorech, kde příští rok již počtvrté zavzpomínáme na Regiho a vzdáme hold i dalším novodobým československým veteránům...

 

Fotogalerie - Pytlák... (včetně dvou fenomenálních postapo kousků od Tomáše Fišera...)

Fotogalerie - Hana Richterová...

Fotogalerie - Naty Dolečková...

 

Tedy, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, kamarádi,... skláním se před Vámi v úctě hluboké za to, co jste dokázali. A velice děkuji za skvělý zážitek, jenž se řadí do kategorie nezapomenutelných. Odvedli jste pořádný kus poctivé a tvrdé práce. Klobouk dolů...

 

"A proto maminka nekupuje Céres..."