An-2 Stryga neboli Superandula...

27.12.2015 20:36

   Není mnoho typů, které by se do dějin letectví zapsaly tak nesmazatelně, jako legendární Antonov An-2. Zavalitý dvojplošník, pomalu se sunoucí vzduchem za charakteristického bublání, schopný vzlétnout a přistát prakticky kdekoliv, bylo možné spatřit od polárních pustin po rovníkové oblasti po dobu více než půl století. Škála jeho využití byla široká, a ačkoliv dnes vypadá poněkud archaicky, dodnes v dané kategorii neexistuje plnohodnotný nástupce...

 

   Škála jeho využití byla široká a díky svým STOL vlastnostem se pochopitelně dočkal i vojenského využití, především jako transportní letoun. Z většiny vojenských letectev byl dávno vyřazen a dále slouží v řadě aeroklubů a u soukromých provozovatelů.

 

   Existují však výjimky. Ač by to do Anduly řekl málokdo, dočkala se i přestavby na bitevní letoun. V roli nouzového bombardéru byla bojově nasazena ve válce ve Vietnamu, naposledy byla nasazena Chorvaty ve válkách v bývalé Jugoslávii v 90. letech. Poslední zemí, která provozuje bitevní Anduly ve větším počtu, je Severní Korea. Tajemná, uzavřená země, drcená krutým režimem a ekonomickým embargem, si musí vystačit s tím, co má k dispozici. Mnoho podrobností o severokorejských An-2 není známo; nejmarkantnějším znakem jsou podvěšené raketnice UB-57-16, letouny mají údajně přidané pancéřování pilotní kabiny, o dalších úpravách lze jen spekulovat.  Během velkých vojenských manévrů armády KLDR v letošním roce se na televizních záběrech objevil i dvojplošník s nezvyklými tvary; podle všeho stará dobrá Andula podstoupila radikální přestavbu. Původní devítiválcový motor Švecov  AŠ-62 o výkonu 746 kW byl nahrazen výkonnějším čtrnáctiválcem Švecov AŠ-82FN o výkonu1379 kW; zcela přepracována byla zadní část trupu, kde přibylo střeliště s otočnou střeleckou věží, vyzbrojenou dvojicí kulometů Berezin UB ráže 12,7mm; počet podvěšených raketnic UB-57-16 se zvýšil ze dvou na čtyři. Letoun tak získal na výkonu a byla zvýšena palební síla, přibyla do té doby chybějící obrana zadní polosféry, to vše při zachování STOL charakteristik. Zatímco západní analytici nepřikládali nové úpravě větší význam, jihokorejští stratégové znervózněli, protože si dobře uvědomovali, co by tento letoun, nasazený vhodným způsobem ve specifických podmínkách Korejského poloostrova, mohl dokázat. Skupina takových letounů by se dokázala nepozorovaně přiblížit v minimální výšce některým horským údolím až k některé letecká základně, zasypat perimetr letiště raketami, v nastalém zmatku přistát, vysadit úderné komando a opět odstartovat. Vzhledem k tomu, že severokorejské speciální úderné jednotky jsou skvěle vycvičené a vysoce motivované, způsobil by takový útok vážné problémy. Samotný fakt, že je nějaká technologie zastaralá, totiž ještě nutně neznamená, že je neúčinná. Je zjevné, že „bitevníky chudého muže“ budou hrát svou významnou roli i v dalších letech...

(Kliknutím na obrázek jej zvětšíte...)

 

 

   No a zde takový malý modelářský pokus...

 

 

   Poznámka na závěr: KLDR skutečně používá bitevní An-2 tradičního provedení, i řadové, černě natřené An-2 pro speciální noční operace a vysazování agentů nad územím Jižní Koreje, ovšem uvedená verze je samozřejmě fikce. Tedy, pravděpodobně. Teoreticky taková přestavba možná je. Navíc, v KLDR není nic nemožné...

   Hlavním inspiračním zdrojem byla zpráva o údajném sestřelu severovietnamské An-21 při útoku na americkou radarovou stanici v Laosu během vietnamské války. Tehdy mělo dojít k sestřelení jednoho z letounů zaměstnancem CIA útočnou puškou AK-47 z paluby vrtulníku a údajně to měl být poslední doložený sestřel letounu ruční palnou zbraní ze vzduchu...