Akce Gagarin...
... Beseda s plk. Ing. Oldřichem Pelčákem...
Již při loňské návštěvě Vojenského leteckého muzea ve Kbelích a s ní spojeném setkání žáků pátých tříd milovické Základní školy T. G. Masaryka s plk. Oldřichem Pelčákem, vznikla idea uspořádat toto setkání znovu. Ve větším měřítku přímo ve škole, aby se ho mohlo zúčastnit více posluchačů, než se vejde do jednoho autobusu. Slovo dalo slovo, pan plk. Pelčák souhlasil, zbývalo jen najít ten správný termín...
A nyní, 2.dubna, nadešel onen kýžený den s velkým „D“. A musím hned na počátku říci, že nebyl vybrán náhodou. Letošní rok totiž, jen tak mimochodem, je z pohledu historie československého a českého letectví, kosmonautiku nevyjímaje, poměrně slavnostní. Nejen, že prakticky na den přesně před měsícem uplynulo již 35 od startu prvního československého občana do vesmíru, jak bylo zmíněno na samém počátku tohoto článku. V letošním roce totiž oslaví úctyhodné 95. narozeniny také Svaz letců České republiky, který je dlouhá léta stavovskou organizací sdružující letce, pozemní personál, příznivce letectví a nadšence celého národa. Letos je to navíc i 20 let od jeho znovuzaložení po roce 1989. Tedy skvělý důvod, proč se sejít s generací nejmladší a povyprávět jim o dobách dávno minulých. Předat jim trochu životního moudra a připomenout slavné časy naší letecké historie. A k tomu je pan Pelčák, letos mimochodem slavící 70. výročí svého „prvního vzletu“, osoba nadmíru povolaná...
„Povídání o létání a kosmonautice“, jak byla tato beseda oficiálně nazvána (dle stejnojmenné prezentace přednášejícího...) byla zahájena úderem desáté hodiny v tělocvičně ve „staré škole“, v ulici Pionýrů. Tento prostor byl vybrán zcela záměrně, neboť bylo od začátku jasné, že posluchačů bude tentokrát mnohem více. Také naše předběžné odhady a spekulace hovořily až o čtyřech stovkách žáků!!! I tak jsme se však rozhodli vrhnout se do toho doslova hlavou napřed. Asi jako když nám pan gen. František Peřina, slavný Generál Nebe, vyprávěl o tom, kterak za války útočil na německé stíhače. Byl jsem sám,... no a? Jich bylo jen šedesát. Tak jsem se do nich pustil...
Podle posledních propočtů bylo dětí nakonec „jen“ lehce pod 300. Kapacita tělocvičny však přesto nebyla dostatečná. Beseda proto musela být rozdělena na dvě části. První, od desíti hodin, pro páté a šesté třídy, druhá, od jedenácti, pro sedmé až deváté. Škola nám ale vyšla maximálně vstříc, i přes své omezené možnosti. V podmínkách poněkud sportovních, které nakonec dětem ale spíše vyhovovaly (nic naplat, žíněnka je pohodlnější než dřevěná sesle...), měli jsme k dispozici i dataprojektor s notebookem na promítání fotografií a mikrofon a výkonné reproduktory, aby pan plukovník nemusel křičet a byl přitom slyšet i v nejposlednějších řadách. Jak však dokázal interpretací oblíbeného leteckého popěvku při ještě neveřejné zkoušce zvukové aparatury, zvládl by to i tak a bez potíží...
Vzhledem k časovému omezení jedné hodiny na jednu skupinu pohovořil plk. Pelčák s dětmi krátce o své letecké kariéře a více se následně věnoval pobytu ve Hvězdném městečku, ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, ležícím 30km severo-východně od Moskvy. A o svém náročném téměř dvouletém výcviku, počínajícím mnohahodinovým sezením v učebnách při studiu teorie. O praktickém výcviku v letounech i na trenažérech skutečné kosmické lodi, o lékařských vyšetřeních a experimentech, jimiž museli kandidáti na vesmírný let projít a které měli následně provádět i na oběžné dráze. Zhruba 350 kilometrů nad zemským povrchem, při rychlosti 8 km/s a venkovních teplotách v rozmezí +70°C a -70°C. O sportovní přípravě, pohovorech, testech. I o závěrečném výběru, kdy mnohočlenná zvláštní komise, složená především z generálů a maršálů tehdy sovětské armády a letectva, rozhodla, že do vesmíru odstartuje posádka Gubarev-Remek...
Napínavé, poučné a zároveň i zábavné vyprávění doplňoval promítáním dobových fotografií, při jejichž sledování neubránil se pozorný posluchač mnohdy i úsměvu. Zejména při pohledu na výkřiky nejmodernější techniky té doby, zvící minimálně malých kufříků a někdy i almar, které se s dnešní miniaturizovanou a supervýkonnou výpočetní technikou, digitálními fotoaparáty a kamerami velikosti krabičky od cigaret, mobilními telefony a podobně nedají srovnat. Na hlavu a tělo, omotané senzory a hadičkami, nebo na vakuové kalhoty ČIBIS, určené ke každodennímu vyrovnání krevního oběhu při beztížném stavu a připomínající svým harmonikovým vzezřením spodek nám starším známého robota Emila. I na kosmickou sprchu, v podstatě igelitový chobot s vnitřní cirkulací vzduchu, zabezpečující proudění kuliček kapaliny stejným směrem...
Zároveň však všem docházelo, jak složitým výcvikem museli všichni adepti projít. Jak náročné bylo udržet vysokou tělesnou kondici, zdraví a naučit se nazpaměť desítky a stovky technických záležitostí a postupů, z nichž naprostá většina je na oběžné dráze nevratná. Kolik sil museli ze sebe kosmonauti při výcviku dostat. Při létání na hranici fyzických sil, nácvicích beztížného stavu, pobytech v různých centrifugách a jiných „hlavokrutech“, při koupání v Černém moři během nácviku dopadu návratového modulu na vodní hladinu, a tak dále. Dnes o tom již pan Pelčák vypráví s úsměvem, tehdy ale jistě vzpomínal na známé rčení o krvi, potu a slzách...
O tom, že povídání děti zaujalo (i přes očekávané postižení pubertou v případě vyšších ročníků a s ním spojenou sníženou dlouhodobou pozornost a zájem...) svědčil v obou případech mohutný potlesk, jehož se na závěr každé besedy panu Pelčákovi dostalo. A veliký zájem o připravené pamětní listy, jimiž byl host při následné autogramiádě doslova zavalen. Tyto pamětní listy však nebyly jediným překvapením, které jsme měli tentokráte pro žactvo milovické připravené. Poslední trumf měli jsme stále schovaný v rukávu a odhalili jej až jako takovou třešničku na dortu...
Přátelé z pardubického Sdružení Aviatické pouti, organizátoři slavné a velkolepé letecké a pozemní show, věnovali dětem několik volných vstupenek (vždy 1ks pro dítě do 15 let a 1ks pro dospělého) na letošní ročník, jenž se uskuteční na letišti v Pardubicích ve dnech 1. – 2. 6. 2013. Na konci každé besedy jsme tudíž vylosovali tři šťastné výherce, kteří se této mohutné oslavy nejen letectví a velkého 3D divadla pod širým nebem budou moci zúčastnit...
Co říci závěrem? Tuto besedu a vše kolem ní pojmenovali jsme si s paní ředitelkou Flachsovou operativně a s humorem „Akce Gagarin“. Ani nás v tu chvíli nenapadlo, jak trefné toto připomenutí prvního člověka, jenž obkroužil matičku Zemi, bylo. Připomnělo nám všem totiž další z letošních výročí. A v tomto případě výročí bohužel smutné. Před 45 lety tento průkopník kosmonautiky tragicky zahynul při letecké katastrofě...
Letošní rok je zkrátka pln takovýchto slavných výročí. A při pohledu na desítky malých i větších posluchačů každý z nás, kdo byť jen trochu zavadil o letectví a létání, pochopí, že podobné akce stojí za to a mají své opodstatnění. A že je stále dostatek těch, kteří se o historii zajímají. Tedy za nás všechny mohu slíbit, že budou i další, na které se již nyní velice těšíme. Letu zdar!...
