A všichni ubrzdili!...
... Den otevřených dveří na 21. zTL v Čáslavi...
Koukám na fotografii rozlomeného Gripenu maďarského letectva a marně přemýšlím, jak se to tomu čabajkovi mohlo podařit. Přeci,... i kdyby přistál klidně za půlkou,... s těmi sloními ušisky, co má Gripen na čumáku, by to přeci ubrzdil a ještě by zbylo... No ale, generál nejsem, velitel základny také ne, tak tomu nemohu jako laik rozumět...
Krásná to sobotěnka květnová, lehce sice zamračená, lehce ufoukaná, ale letecká! Na posledním místě letopočtu jest číslo liché, tedy se létá v Čáslavi na 21. zTL. Opět po dvou letech tedy mířím směrem jihovýchodním a s šimráním v břiše vyhlížím nedočkavě typické siluety štíhlých ocelových dravců. Ještě pár minut, pár kilometrů,... vítej, kamaráde. A příjemný zážitek vinšujeme...
Koncepce Dne otevřených dveří v Čáslavi, na základně, jejímiž patrony jsou takové osobnosti našich dějin, jako gen. Šiška a gen. Peřina, je vcelku jasná. Pod taktovkou letectva Armády České republiky předvést veřejnosti všechny krásy a taje létání. Od těch nejjednodušších aparátků těžších vzduchu (zde zastoupených především ultralehkými replikami prvo- i druho- válečných strojů...) po sofistikované supermoderní stíhačky a bitevníky čtvrté generace. Stroje, nesoucí na trupech a křídlech kokardu, značící příslušnost k ozbrojeným složkám země, střežené dvouocasým stříbrným lvem v červeném poli, dávným symbolem země české...
A hosté, samozřejmě. Zástupci letectev armád jiných zemí i soukromí příznivci letectví, sdružení v různých aeroklubech a organizacích domácích i zahraničních...
Zkrátka, pokaždé je na co koukat. A i kdybych něco z toho viděl desetkrát, stokrát, milionkrát, pokaždé to bude stejně hodnotný zážitek. Protože zkrátka létání v jakékoliv podobě má svoji duši...
Abych zde postupně vyjmenovával všechny účastníky a všechna zajímavá vystoupení celého leteckého dne,... já tedy čas mám, ne, že bych neměl... Ale to by asi nikoho nebavilo čísti a brzy by převrátil list nebo přepnul webovou stránku na něco zábavnějšího. Bylo toho mnoho a jedno vystoupení lepší, než druhé. Proto tentokráte uvedu to nejzajímavější a nejhodnotnější, co jsem si ze sobotní letecké slávy odvezl. Dejme tomu,... no, omezím se na tři takové bonbónky. To z mého pohledu nejsladší...
Především, a to letos platí dvojnásob, potěšila mě setkání s kolegy ze Svazu letců a s kamarády. Bylo jich tentokráte mnoho a s každým bylo o čem si popovídat. Takže, trochu s nadsázkou řečeno, půl leteckého dne jsem prokecal. A nebyli to jen „Třicátníci“, byť to bylo setkání nečekané a o to milejší. Samozřejmě nemohla chybět celá žatecká legie. A Doublevenda jako hlavní moderátor celého dne (Bohužel letos bez Alenky Zárybnické, ale počasí se udrželo, naštěstí...). Měl jsem tu čest a štěstí narazit i na kolegy z pardubické a brněnské odbočky, díky čemuž jsem se dozvěděl i spoustu tuze zajímavých historických záležitostí a vzpomínek. Velký kus historie, týkající se především našich nebeských rytířů z druhé světové války, s sebou samozřejmě přivezli i kamarádi z Czech Spitfire Clubu a 276. Perutě. Však se také jejich šedomodré uniformy Královského letectva mezi návštěvníky neztratily. A to letos do Čáslavi zavítalo přes 50 000 lidí!!! A kamarádi z Mladé Boleslavi, samozřejmě, opět sedlající své splašené vrány...
V neposlední řadě nemohu zapomenout na diváky v poslední řadě. A na kolegy z Blue Sky Servisu, kteří krom naleštěného Zlínka přivezli i čerstvě letuschopného Delfína. A vrtulníky, s nimiž u vstupní brány vozili návštěvníky. Jen škoda, že se mi nepodařilo se s nimi setkat déle, než na potřesení rukou těsně před odletem. Měl jsem se stavit hned ráno a ne až po skončení leteckého dne. Moje chyba...
Stěžejní a z mého pohledu nejzajímavější, byla samozřejmě předváděčka strojů letectva AČR. Aby také ne, když to zde mají celé pod palcem. Což ale na kvalitě předvedených ukázek nic nemění. Už jen samotná zahajovací skupina desíti (DESÍTI!!!) Gripenů, připomínající kulaté jubileum působení těchto mrštných stíhaček v našem letectvu, byla úchvatná, řekl bych až fenomenální. I za tu cenu, že polovičku skupiny tvořily letouny z Maďarska a Švédska (a já se tak těšil, že uvidím v akci prakticky celé stíhací letectvo...). Při sledování sólové akrobacie se nám doslova tajil dech a motala hlava, stejně tak, jako při ukázce mohutných a naježených Mi-čtyřiadvacítek (Proboha,... jak někdo může chtít takové úžasné a hrůzu nahánějící stroje vyměnit za křehoučké ubzíkané Euromouchy!!!). Když potom spustily svůj koncert Alky, ve spolupráci s již jmenovanými stíhačkami a bitevními vrtulníky, země se chvěla pod jejich koordinovanými údery. Pod plamennou clonou strojů, dštících oheň a síru, byli vysazeni i příslušníci speciálních sil, by dílo dokončili. Byla to jen ukázka, v reálu to musí být ještě mnohem úchvatnější. Jenže,... raději, ať to v reálu nikdy nezažijeme...
Stejně úchvatné bylo i zadržení dopravního stroje CASA dvěma Gripeny a jeho přivedení na zemi. I výsadek, provedený z výšky cca 300 metrů, i přes hraniční podmínky, způsobené silným větrem. Páni kolegové, v modrém i zeleném, jste machři...
Jak jsem se zmínil, ve vzduchu na sólové akrobacii se předvedli i zahraniční hosté. Švédský Gripen, polský vrtulníček, jehož název si nepamatuji (anžto jsem hlava dubová...) a belgická F-16. A tu bych označil za jeden ze zlatých hřebů programu. S mohutným rachotem odstartovala na půli dráhy, ještě než Steve Stead dojel se svým Spitfirem DU°N na stojánku a prudce se zlomila do nebes. Na forsáž, s mohutným plamenem za zádí vystoupal její pilot do výšky a předvedl snad i to, co by profesionál označil na tomto stroji za nemožné. Jak by řekl kdysi slavný sovětský pilot Pokryškyn, pokusil se tomu letadlu snad ulomit křídla. Motal se nad hlavami, stoupal, točil se, padal, prolétl na minimální rychlosti, předvádějíc slavný manévr Kobra, a za pár vteřin už prosvištěl v low passu na samotné hranici rychlosti zvuku. Uf! Tak to se zachvěla nejen země, ale i srdce nejednoho z přihlížejících letců, znalců, profesionálů i návštěvníků...
Nu, jak vidno, zážitek jsem si odvážel domů převeliký (a jistě jsem nebyl sám...). A spoustu fotografií, jako obvykle. Kvalitativně sice ne takových, jaké dělají jiní kamarádi (zdravíme Vaška Bureše a Miloše Jenčíka...), ale s duší a cenou, minimálně v osobním měřítku. Sákryš, to to zase uteklo. Ale stálo to za to. Navíc, do konce prázdnin je to pro mne poslední podobná akce, z pracovních důvodů, ač nerad, budu muset vynechat letošní Aviatickou pouť. Nu, nedá se svítit. Třebas se letos vydám i jinam. Láká mě tak trochu CIAF v září, ale to je ještě daleko...
Ještě uvidíme...
Fotogalerie - Pytlák... (ke stažení v balíčku formátu .RAR o velikosti necelých 1GB zde...)
A další, poskytnou-li...
Tady dnes všichni ubrzdili. Tož zdravíme kolegy čabajské do Kočkométu... A já se vydávám na cestu nedalekou, do Ronova. Navštívit našeho drahého kolegu, bývalého velitele čáslavského 28. sbolp, plk. Jožku Kloboučníka. Sice později, než jsem měl v plánu, ale i kdybych ho měl jen pozdravit mezi dveřmi,... slíbil jsem to...
P. S.: Dodatečný dodatek autorský – návštěva u plk. Kloboučníka se vydařila a měl jsem možnost se konečně seznámit i s paní Kloboučníkovou. Děkuji Vám, přátelé, za těch pár krásných chvil ve Vaší společnosti, za záchranu holého života hrnkem horké kávy a za tu hromadu vzpomínek na léta letecká, co se jich jen do té půldruhé hodiny našeho posezení vešlo. Nechť Vám slouží zdraví a někdy v brzké době opět doufám na viděnou...
